Jirko, odepíšu jen na první čtyři věty. Psychologii tady zjednodušujete,
bylo by možné se ptát, co je "přirozené", co je
"egoismus", to vůbec nejsou jednoznačné pojmy. A že je egoismus v
dětském věku "dokonce potřebný" (potažmo, hegeliánsky řečeno, že
byla prvotní neposlušnost v ráji "potřebná" v procesu dospívání
lidstva), to jdete asi zase docela proti Bibli. Tím zjednodušováním a
stavěním většinové empirie za pravdu určitě. - Bible si dovolí stavět ideál,
že někdo vyrůstá v poslušnosti k Bohu. Takhle je stavěn začátek Matoušova
evangelia, kde Ježíš je ten, kdo napravuje selhání Izraele, i Lukášova, kde
se několikrát opakuje, že Ježíš rostl v moudrosti a milosti Boží. Chcete
tady dokazovat, že se to týká jen Ježíše, že to nemůže být případ i jiných
dětí Božích? Že je "egoismus potřebný"?
Psal jsem doslova o egoismu malých dětí, ne nových křesťanů. Uvedl jsem to jako mantinel, kdy je to
jedině přijatelné.
Vy jste se zasekl na tomhle a nereagoval na ten zbytek, který byl právě tím hlavním. Prvotní neposlušnost v ráji potřebná pro původní boží čistý plán vůbec nebyla, nicméně otevřela záchranu
všem. Pán Bůh jasně projevil svoje božské úmysly, když zásadní chvíle selhaní a zla z naší lidské strany opakovaně proměňoval v požehnání.
Stvořil si Adama a Evu jen pro sebe (původním stvořeným lidem dal Zemi do užívání hned)- viz Genesis 1.
Jeho vyvolení byli z ráje vyhnáni a smísili se s ostatními a došlo to až k potopě. Pak byl zachráněn v lodi jen Noe s rodinou, ale Pán Ježíš sestoupil do pekel, aby dal šanci duchům při potopě zemřelým.
Takhle je On zachránil.
Potom zase- Josef z otroctví k záchraně rodiny a vzniku celého národa v Egyptě. Pak Mojžíš, Jozue a další. Tohle celé pak vygradovalo na Golgotě a Petr byl jasně ubezpečen svým snem o otevření spásy pro všechny. Pro všechny, Hallelujah!