Spíš se prohřešujete tím, že tu zavádíte nějaký podivný protiklad mezi
kněžími a teology a také tím, že tady jako základní definiční znak uvádíte
apoštolské vyznání. To však neměli k dispozici ani Ježíš, ani Pavel a jiní
novozákonní svědkové - podle vašeho pojetí museli věřit nelegitimně
(předpoklad, že i oni se řídili obsahem mnohem později sepsaného Apostolika,
nemá žádné odůvodnění).
Vyznání víry bylo napsáno mnohem později, aby definovalo víru, zakotvilo spasitelnou víru v nějakých bodech. Tedy teologický akt.
Kněz- teolog zde je rozdíl značný! Kněz se pokouší smířit člověka s Bohem , kdežto teolog definuje pojmy pro mezilidskou debatu. Chybí mi tady právě to kněžství, ten vertikální důraz. Každý odpovídající tomu rozumí líp, než ten první, řešíme přesnost definic, ale nahoru toho moc nejde. Zkusíme se dívat na Něj a vznášet Mu svoje postřehy a vývody? co kdybychom se posunuli výš a neposuzovali úspěšnost stanoviska podle toho jak zapadá horizontálně, ale nechali závěr otevřený pro to, aby On mohl působit?
