Při vší úctě, tohle je poučení, které se svou neplodností, nevynutitelností a svou pouze symbolickou hodnotou podobá různým nabádáním z časů normalizace, aby občané nekazili socialismus nám všem tím, že budou odhazovat na zem papírky od bonbonů a krást na pracovišti propisky.

Úplně se tu přehlíží strukturální, systémový problém: popsané jevy se objevují v ČCE tak notoricky, v takové intenzitě a v takovém nastavení, že to nelze svést na selhávající jednotlivce. Systém je sám tak chorobný, že podobné jevy přirozeně produkuje, vytváří si svůj způsob obsluhy, který poptává právě určitý lidský typus a určité specifické deformace.

Například z eseje, který napsala mladá bývalá členka ČCE, z rodiny, ze které vzešlo několik farářů (https://denikreferendum.cz/clanek/15306-buh-neni-mrtev-a-cirkev), vyplývá natolik komunitární až sektářský duch společenství ČCE, že právě strategií přežití v této smečce se musí stát ostražitost, generování pomluv, mentalita "tenhle je náš, tenhle není náš. Organizování různých klik a čachrů se tu vytváří systémově, svým samopohybem. K tomu připočtěte velkou intelektuální a bohosloveckou ubohost ČCE (doporučuji četbu všemožných kázání z této církve!), její "středostavovské" a proto ke snobství a k pseudomorální nadřazenosti inklinující zázemí.

Zlobit se, že v TAKTO nastaveném prostředí přežívá takový duch otrávené pseudorodinné manipulace, pomluv, stalkingu, nedospělosti a neodpovědnosti, je podobné jako hubovat tmu za to, že je černá.