Něco se stalo. Ano, evangelijní zprávy o tom jsou roztříštěné. Ale brzy,
během několika hodin, dojde ke shodě, že Ježíš byl vzkříšen. A ta
roztříštěnost mluví dokonce pro neočekavatelnost tehle zkušenosti. A vy teď
napíšete, že Vzkříšení lze "těžko považovat za řešení problému Ježíše
zvaného Kristus". Bůh něco udělal, a my teď budeme rozhodovat, jestli
to bylo dostatečné? Správně to Jiří Polák napsal, možná to tak nemyslíte,
ale působíte tak, jako byste chtěl rozumem kádrovat i Pána Boha.
- A že prý pojem Vzkříšení musíme interpretovat. Kauzalita je ovšem opačná.
Ta událost byla interpretována tímto pojmem. Dívejte se na tu událost. Pojem
bychom třeba dnes použili jiný, klidně, to si dovedu představit. Jako si
dovedu představit třeba, že bychom dnes při té zkušenosti nemluvili o Ježíši
jako o Božím Synu, ale třeba o Božím avatarovi (než se nějaký čtenář
pohorší, nechť si nejdříve najde, co tento religionistický termín znamená).
Ale to jsou všechno jen pojmy, pojem Syn Boží má přednost, protože byl v
tradici postupně naplňován zkušenostním obsahem.
- Takže naposled: dívejte se na tu událost. Jak se při snaze o její
pochopení obejdete bez uvažování Ježíšova božství? A ta podmínka z vaší
poslední věty: že toto božství má být dostupné i kdekomu dalšímu? Jsme
adoptivní Boží děti, Ježíš obnovuje Boží obraz v nás, to vše najdete už v
NZ.