Sice je mezi křesťany tolik pokrytců, že se církevního děni raději příliš neúčastním - a mám takřa nulovou naději, že mne někdo přesvědčí o jiné alternativě, ale kvůli ostatním na církvičku nedlabu.

A dát se k ateistům nebo indiferentním - to by bylo jen zvolit pokrytectví v jiné barvě. Namlouvat si, že s tou hříšností to zas tak žhavé není a mezi nekřesťany se jí zabývat nemusím - co to je?

V poslední době analyzuji licoměrnost, jak jsem se s ní setkal a píšu o tom. Není to geniální všelék, ale pořád lepší, než se trefovat zvenku do něčího nitra - protože pokrytectví je vnitřní, a tudíž nepolapitelnou věcí. Dá se o něm mluvit jen nepřímo. Howgh.