Milý Radku, z tvého psaní je cítit upřímná poctivost, toho si velice cením. Musím ti ale napsat, že ve svých náhledech se poněkud mýlíš. Církev a o ŘKC to platí dvojnásob, nemá se schválením od Pána Boha vůbec nic společného. To je lidská, dokonale organizovaná struktura, která byla v minulosti s velkým mistrovstvím vybudována k ovládání mas. Její ovládací mechanismy jsou natolik propracované, že jsou použitelné i v dnešní době, tzn. v době kdy církev ztratila svoji svrchovanou neomezenou moc. V její struktuře jsou však stále latentně přítomny všechny možnosti k uchopení absolutní moci. Nesmí vás plést, že dělá také mnoho dobrého. Ano dělá, ale musíte na to hledět jako na strategický postoj. Církev je totiž existenčně závislá na státu a proto jak se lidově říká, drží hubu a krok. Můžete však i přes toto vše vysledovat její mocenské a ekonomické ambice, které nedokáže zastřít. Nezapomeňte nikdy na jedno – ŘKC byla vždy v minulosti úhlavním nepřítelem českého národa, zaujímala vždy protilidové pozice a vždy táhla za jeden provaz s feudály, šlechtou, později s velkoburžoazií a s nejreakčnějšími politickými systémy jakými byly fašismus a nacismus. Seznamte se např. s nechvalně proslulou historií těsně po válce kdy Vatikán spoluorganizoval útěky válečných zločinců zejména do Jižní Ameriky. Je toho moc o čem bychom mohli hovořit. Hlavně nespojujte církev (a to jakoukoli) a Boha dohromady. V zásadě platí, že církve zneužily přirozené zbožnosti lidí a jejich touhy po víře ke svému prospěchu. Studujte historii a otevřou se vám oči. Církve, to jsou více či méně prosperující firmy kde jde o platy a nejrůznější prebendy. Znám faráře, který bydlí s manželkou a jedním dítětem na faře, která je ve skutečnosti jednopatrová vila 5+1, ve smlouvě má, že mu sbor bude přispívat podstatnou částí na inkaso. A tak se babičky celý rok skládají po desetikorunách do košíčku, aby pan farář mohl v zimním období chodit po bytě v trenýrkách. Tak to jen tak mimochodem. Možná vám chybí nějaký konstruktivní závěr. Řešením je osobní víra, každý si totiž Pána Boha představujeme jinak, jinak s ním komunikujeme a nikdo nevleze tomu druhému do hlavy, aby mohl říci – ty věříš špatně, správně se má věřit tak a tak. Víra je nezadatelně osobní, soukromou a na nejvýš intimní věcí každého z nás. Tu správnou komunitu najdete i mimo kostely a řekl bych, že když se vám ji podaří nalézt, bude to o skutečné víře a ne o zaběhnutých, mechanických rituálech, o víře a modlení na povel. Mějte se moc dobře.