Podle Karla Bartha je svátost znamením, které - jako každé znamení - ukazuje nikoli na sebe, nýbrž nad sebe, totiž na slovo Boží. " Ve znamení křtu vzpomíná církev na to, odkud pochází: na své stvoření slovem Božím, ve znamení večeře Páně vzpomíná na to, kam směřuje: na své zachování slovem Božím." (Kompendium evangelické dogmatiky / Horst Georg Pöhlmann)

Pro jiné "svátosti" není v církvi místo. Zbytek jsou ryzí konstrukty.