Nechci paní biskupku nespravedlivě soudit, protože i Kristus nás učí správně věci posuzovat - jak je velmi pěkně zapsáno Lukášově evangeliu (
Lukáš 6,37). Ale na druhé straně máme dle ap. Pavla jistý druh skutků "nazývat pravým jménem". Tož se pokusím nějak vyjádřit svůj názor.
Když jsem byl mladý, taky jsem uměl "pařit". Vystřízlivěl jsem z mladického bláznění, uvěřil v Krista a začal jsem se po čase věnovat podobně postiženým. Probíral jsem to i s kolegou - samozřejmě trochu v humorné nadsázce. Dle našich odborných znalostí způsobí u člověka s dobrým metabolismem např. 2 desítky piva (0,5 lt) 0,8 promile. Čili paní biskupka mohla mít v sobě buď cca 4 "škopíky" nebo kombinaci 2 korbílků piva a pořádného panáka tvrdého. Ale mohla mít taky nemocná játra nebo by se daly přimhouřit oči kvůli specifikům ženského organismu. Takže toho mohlo být daleko míň. Anebo to mohl být i zbytkový alkohol - jako že před pár dny se něco u nich doma pěkně slavilo. Nebo někde jinde. Třeba na té Radě. Kolega je liberálnější - prej 1,54 promile nevadí, ale hlavně neměla jezdit na červenou. Takže já jsem v tomhle asi přísnější… :)
Nicméně by mě zajímal evangelický názor na podobné záležitosti. Apoštol Pavel nás učí, že "se nemáme opíjet vínem" (
Efezským 5,18), ale raději dělat jiné, Bohu milejší skutky. Možná, že to je jen osobní selhání. A nebo je to systémová chyba církevního establishmentu celkově? Nebo že by to bylo spojeno s onou pověstnou "arogancí moci"? Ve smyslu - když JÁ jsem tady vedoucí, tak se mi nemůže NIC stát…
Podle mě je suma toho všeho asi taková - pro církevní pracovníky i pro nás ostatní:
Nechlastat, nejezdit na červenou luxusními auty a poctivě zvěstovat Kristovo evangelium. Tečka. Nebo otazník?
Co vy na to, lidi? :)
