Moje slova nejsou žádná silná, kdybyste slyšel někdy opravdová silná slova, zkameníte z toho do solného sloupu jako paní Lotová.

Za staletou církevní reflexí sexuality stojí tolik zla, tragikomiky a hlavně nevkusu, že pokud církev na tuto oblast jednoduše rezignuje, dopustí se asi něčeho poprvé soudného v historii této smutnosmutné dimenze své historie. Bůhví, jestli o rady církve v této oblasti vůbec někdo stojí a jestli je vůbec někdo zvědav tyto rady činně následovat. Mohou sloužit leda jako karikatura. Když se církev nezabývá dietologií, obžerstvím, zdravou stravou, odíváním, módou, vegetariánstvím, hudební a literární estetikou, nechť se vykašle i na sexualitu. Tato oblast je dávno rozebraná vědou, medicínou, sexuálním poradenstvím apod. způsobem, že k ní církve nemají vůbec co říct a v osvícených zemích Západní Evropy už dávno nic neříkají. Církev sama má se sexualitou těžký problém, nechť se ani nepokouší vystupovat jako rádce v problémech jiných, karatel nebo napomínatel.