Ladislav Cajthaml napsal(a):
Všechny tyto úvahy prokazují naprostou nedostatečnost, když vezmeme v úvahu
utrpení nevinných, dětí, které přece nikomu nic neudělaly, žádný parašot se
nemodlili, ale někomu stáli za to, ať je hodí zaživa do pece. Nebo těch,
kteří přece se židovstvím neměli nic společného, akorát byl jejich dědeček
žid, ale oni v synagóze nikdy nebyli a nijak s židovstvím nesouviseli,
přesto je rasistický režim za židy označil a poslal je k lividaci. Tady
přece není ani sebemenší vina na udržování "genocidního diskursu".
(Když pomineme tu samozřejmost, že drsnost nějakých liturgických textů přece
nezakládá důvod k likvidaci společenství, pokud není provázena genocidní
praxí.)
Ladislave, připadá mi že stále nechápete, nebo nechcete chápat základní Boží principy. Požehnání je v tom, když vidíme své potomstvo vyrůstat a žít v klidu. Sobci a svévolníci děti nevychovávají (správně), nebo vůbec nemají. Co z toho plyne? Děti nejsou nevinné, pokud nenastane zlom, tak pokračují v nastaveném "směru" svých rodičů, takže nesou nejen velmi podobnou genetickou, ale i duchovní výbavu a zátěž. Proč Bůh dopustil holocaust je těžká otázka, nicméně z mnoha biblických proroctví víme, že navzdory (nebo právě díky) vyvolení měl být Izraelský národ velmi tříben. Hospodin všemohoucí své sliby dodržel, přestože mnoho židů díky své vzpurnosti zemřelo ještě předtím, než dorazili do zaslíbené země. Věřím, že konkrétní nevinní zemřelí při nacistických řáděních nepřestali být Jeho lidem navzdory dědičnému trestu a jsou v pokoji u Něj. Zde jde o duchovní přesah a ani některé biblické texty nejsou jednoduché. Avšak když nechápete, nikdy se nerouhejte. Snažte se pokorně s modlitbou žádat Pána o odpověď.
