Kazatel ČCE Aleš Wrana napsal(a):
K poslednímu odstavci a tématu Božího trestání chci mluvit jen osobně. Sám
jsem do církve přišel na základě zvěsti o Božím milosrdenství, v ně jsem
uvěřil. V pozdějších letech jsem však vícekrát zažil něco, po považuji za
Boží přísné trestání, a k čemu přesto můžu říct, že to bylo k mému dobru.
Kdyby nějaký "můj" kazatel stále říkal, že Bůh je jen láska, a že
netrestá, ale odpouští, co bych si pak měl myslet o svých zkušenostech? Že
jsou od zlého, že jsou zlé? - Zatímco když nějaký kazatel dovede říct, že k
Boží lásce může patřit i přísné trestání, mnoha jeho poluchačům to třeba
pomůže, aby věrně přijímali celý svůj život.
Říkat, že Bůh je JEN láska a hýřit podobnými barvotiskovými optimismy, to je přece rovněž špatně, je to i nebiblické. Život s Bohem je všestranně složitý. Podle
Iz 45,7 Bůh tvoří i zlo.
Ale diskurs o Božím trestu - fakt nevím, co z toho. Prakticky vždycky tenhle diskurs vyhovoval sadistickým, mocichtivým povahám, hlavně se tu Bůh stával figurkou v jejich hře nenávisti proti konkrétním jevům, nepřátelům, oponentům, proti těm, kdo mluvčího a jeho sdělení neberou dostatečně vážně. Nepamatuji si na žádnou řeč o Božích trestech, která by hlavně nebyla svou hlavní intencí výhrůžkou někomu druhému, že mu Pán Bůh pořádně zatopí. Nebo přáním téhož. Což by si měla zralá víra dost rozmyslet, tyto polohy.
