Napadá mě podobný případ, ale který pro mne je příjemný. Posuďte, jestli podobný je. - Mám známou, výbornou matku, která vychovala tři skvělé děti, ale ty když byly malé, procházely těžkými nemocemi, několikrát byly na umření. A ona to vše snášela se slovy, že je to "Boží dopuštění" a že "Bůh ví, co dělá". Měla takovou silnou víru, že Bohu odevzdávala vše. A podobně si to myslí o všem, co se děje. Myslím, že musí na některé lidi působit povýšenecky, když na všecky starosti druhých říká, že to Bůh dopouští a že to tak může být. Že tím mnohé naštve, působí jako necitlivá. Je tedy její víra správná nebo není? Jsou její výpovědi vůči druhým správné nebo nejsou?