Netolerance je slovo, kterým jejich jednání vykládáte vy. Možná jejich jednání a mluvení na vás tak i působilo. Byli jako "silní ve víře", a na "slabší ve víře" to působilo možná jako povyšování či sudičství. Tak se aspoň domýšlím. Tak to běžně bývá. Co by asi řekli oni? Že jsou netolerantní k hříchu, ale hříšníka odsuzovat nechtějí. Že o silné víře nemluví proto, že by se povyšovali, ale že k ní chtějí druhé povzbudit. Že své zkušenosti nikomu nevnucují, že o nich svědčí… Kde se tady děje chyba v komunikaci takového postoje?

Když jsem se vás ptal, zda si dovedeme představit, že měla jejich silná víra zkušenostní základ, vůbec jsem nesměřoval k myšlence, že by zkušenosti ospravedlňovaly schémata. To si ani nemyslím.