Složitý příklad jste uvedl. Jestli mu dobře rozumím, mluvíte o dvou fázích života jedné zbožné rodiny. Bylo období, kdy věřili a říkali kolem sebe, že Bůh uzdraví každou nemoc upřímně věřícího člověka. (Slova moralizující a umravňující, tvrdost a fanatičnost bych v tuto chvíli nechal stranou, ať se můžeme pokusit případ dobře posoudit. Ostatně takovou, nevím jestli stejnou rodinu znám taky.) - Pak se jejich víra v životní krizi otřásla a nastala druhá fáze.
Tu druhou fázi asi chápeme snadno. Ale co ta první, vámi nazvána "fanatická"? Zeptám se nejprve, a znovu použiju své oblíbené sousloví: dovedeme si představit, že ta jejich "fanatická" víra měla zkušenostní základ? Že to nebylo jen prázdné schéma?