Anonym napsal(a):
Jiří Polák napsal(a):
> To je jasné. I když uvědomit si "že nemusím" chce trochu
zralosti.
>
> Protože jinak stále jen "musím" kvůli Bohu, lidem okolo, své
> masce, svému dobrému pocitu atd…
> Bůh nás povolává k "opravdovému lidství", touží mít vztah s
> člověkem, který oceňuje Jeho záchranu
> a chce být opravdu svobodný i s odpovědností z toho plynoucí. To ale
nechce
> každý. Člověk se často
> raději vymlouvá, třeba i na to, že ho stále někdo k něčemu nutí.
A církev nenutí? Jak tam někdo nejde, sesypou se na něj příště vyděšení
bratři a sestry, co se děje, že tam minule nebyl. Všichni jsou svatí, jak
svatá dala nevěděla komu. Tam srší zbožností a venku je úplně jiná realita.
Vzpomínám na takového zbožného bratra taxikáře, tam byl nejzbožnějším
křesťanem pod sluncem a v noci vozil kurvy a okrádal je jak mohl. Asi si
říkal, že jsou to duše hříšné a zaslouží si to. Ale do kostela chodil
pravidelně! Můžete být bratře Poláku spokojen. Chrochtal blahem, jak může
být Bohu blízko.
Pokud se někdo objeví ve společenství po odmlce tak je přirozené, že se lidi ptají, kde byl, co s ním bylo atd… To bych nepřičítal nějakému farizejství, ale prostému zájmu o člověka, kterého dlouho nikdo neviděl. Vůbec nálepka "svatý" nebo "farizeus" tedy znamená že chodím pravidelně do kostela a myslím víru vážně? Chápu…
Teď vážně- křesťana nedělá nedělní bohoslužba, ale chování při šichtě v práci, nebo doma.