Tahle doba je hodně individualistická, "každý ať se stará sám o  sebe". V jakém je to protikladu proti biblickému obrazu, že v církvi  jsme všichni údy jednoho těla. A tak se jistě může stát, že o sebe  projevujeme starost jen proto, že nechceme, aby nás ubývalo, máme strach o  počet a ne o jednotlivce, a zájem pak vypadá jako kontrola prezence. Ale  jinak bychom si měli vzájemného zájmu ve společenství vysoce cenit. Zrovna  před časem jsem jednoho osamělého člověka radou posílal do jednoho  církevního společenství v místě jeho bydliště, a trnul jsem, jestli si ho  tam všimnou a jestli o něj projeví zájem zdravý. Už je to pár týdnu a zdá  se, že se povedlo, díky Bohu.