Jiří Polák napsal(a):
To je jasné. I když uvědomit si "že nemusím" chce trochu zralosti.
Protože jinak stále jen "musím" kvůli Bohu, lidem okolo, své
masce, svému dobrému pocitu atd…
Bůh nás povolává k "opravdovému lidství", touží mít vztah s
člověkem, který oceňuje Jeho záchranu
a chce být opravdu svobodný i s odpovědností z toho plynoucí. To ale nechce
každý. Člověk se často
raději vymlouvá, třeba i na to, že ho stále někdo k něčemu nutí.
A církev nenutí? Jak tam někdo nejde, sesypou se na něj příště vyděšení bratři a sestry, co se děje, že tam minule nebyl. Všichni jsou svatí, jak svatá dala nevěděla komu. Tam srší zbožností a venku je úplně jiná realita. Vzpomínám na takového zbožného bratra taxikáře, tam byl nejzbožnějším křesťanem pod sluncem a v noci vozil kurvy a okrádal je jak mohl. Asi si říkal, že jsou to duše hříšné a zaslouží si to. Ale do kostela chodil pravidelně! Můžete být bratře Poláku spokojen. Chrochtal blahem, jak může být Bohu blízko.
