Myslím, že to zákazování a poskvrňování tělesné lásky vychází z antického bloumání o neposkvrněném početí, až do středověkého bloumání a zadogmatizování neposkvrněného početí Panny Marie. Čímž jako kdyby říkali, že každé jiné je poskvrněné? (1854 je v podstatě ještě středověk, ale leckteří katolíci i orthodoxní mají středověk dodnes.) Kteréžto neposkvrněné početí Mariino nijak nevyvracím ani nepopírám, ale naopak k tomu říkám, že každé početí s Láskou je neposkvrněné, protože tělesný styk muže a ženy, doprovázející vzájemnou Lásku duševní, není hřích ani poskvrnění. S vyjímkou nevěry (Dt5:18, Dt5:21, Lv18:20, Lv20:10, Mt5:28) a tělesných styků mezi příbuznými (Dt27:20-23, Lv18:6-18, Lv20:11-12), vztahů homosexuálních (Ř1:26-32, Lv18:22, Lv20:13) nebo zoosexuálních (Dt27:21, Lv18:23, Lv20:15-16) a jiných nepřirozených styků, a s vyjímkou nezralých dětí (Mk9:42), a s vyjímkou miscegenace (Zj9:19!, Dt22:9-11?). (Je možné, že jsem přehlédl něco v Epištolách?)

A klerikové a další zákoníci v celibátu se k poskvrňování přirozené lásky jen sotva mohou vyjadřovat (Mt 23:13). Víte, i tohle je součástí toho: "který snímáš hříchy světa" - především takové, které hříchy nejsou a jen jste je neprávem jako hříchy označili…

Myslím, že to, že tělesný styk v manželství není hřích a takové početí je bez poskvrny, je snad celkem nesporné, alespoň pro katolíky je to manželství svátost. (Také 1Kor7:14 doslova uvádí, že děti manželů jsou svaté.)

Myslím ale, že ani nemanželský styk tam není v písmu explicitně zakázán, že to je až středověké rozšíření morálky nad rámec přikázání. (Dt5:18 v desateru je slovo "cizoložství, nevěra") Jenže čím častěji se taková láska navazuje a ztrácí, tím snadněji se pak ztrácí příště zase, ti lidé se tak sami okrádají o možnost mít dobrý a dlouhotrvající vztah, který je mimo jiné potřebný i pro výchovu dobrých dětí, protože samotná matka dobře dítě nevychová, zejména ne syna…