Odkud jsou boje a hádky mezi vámi? Zdali ne odtud – z vašich rozkoší, které  bojují ve vašich údech? Dychtíte, ale nemáte. Zabijíte a žárlíte, ale  nemůžete ničeho dosáhnout. Hádáte se a bojujete, a nic nemáte, protože  nežádáte. Žádáte, a nedostáváte, protože žádáte špatně, abyste to vynaložili  na své rozkoše. [ Cizoložníci a ] cizoložnice! Nevíte, že přátelství se  světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se  nepřítelem Božím. Či myslíte, že nadarmo praví Písmo: ‚Žárlivě touží (  Duch, který v nás přebývá ) ‘? Ještě větší je však milost, kterou  dává. Proto Písmo praví: ‚Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává  milost.‘ Poddejte se tedy Bohu. Postavte se proti Ďáblu, a uteče od  vás. Přibližte se k Bohu, a přiblíží se k vám. Očisťte ruce, hříšníci, a  očisťte srdce, lidé ( dvojí mysli ). Pociťte svou ubohost, naříkejte a  plačte. Váš smích ať se obrátí v nářek a vaše radost v sklíčenost. Pokořte  se před Pánem, a povýší vás. Bratři, nemluvte jeden proti druhému. Kdo mluví  proti bratru nebo soudí svého bratra, mluví proti Zákonu a soudí Zákon.  Jestliže však soudíš Zákon, nejsi činitelem Zákona, nýbrž soudcem. Jeden je  zákonodárce a soudce, ten, který může zachránit i zahubit. Ale kdo jsi ty,  jenž soudíš bližního? Nuže nyní vy, kteří říkáte: ‚Dnes nebo zítra  půjdeme do toho a toho města a zůstaneme tam rok a budeme obchodovat a  vydělávat‘ – nevíte, co bude zítra! Co je váš život? Vždyť jste pára,  která se na chvilku ukazuje a potom mizí. Místo toho byste měli říkat:  „Bude-li Pán ( chtít, budeme naživu a uděláme ) to nebo ono.“ Vy  se však chlubíte ve ( své chvástavosti ). Každé takové chlubení je zlé. Kdo  tedy umí činit dobré, ale nečiní, má hřích. (CSP Jakubův 4:1-17)