Má-li sbor takové starší, jako bratra Poláka, já to vidím jako velké  požehnání. Jaké % presbyterů v našich sborech je upřímně věřících, věrných  Pánu a odvážných jako on? Přece víme, že jsou v naší církvi i sbory, a není  jich málo, kde farář musí obcházet a přemlouvat členy sboru, aby se nechali  zapsat na kandidátku do staršovstva, aby do toho staršovstva těch 5 a půl  lidí formálně měli. Samozřekmostí pak je, že v následujícím období stejně na  schůze nechodí, často ne ani na shromáždění, o jejich osobním životě raději  nemluvě. Padlo zde v minulosti i dosti svědectví o tom, jak presbyteři žili  na "psí knížky" (někdy to praskne i na faráře - někdy se i sám  pochlubí v církevním tisku), udržuje "boční" vztah, vede různě  ostudný život. A sbor s tím nemůže nic dělat (není náhradník), nebo ani  dělat nechce. Toto by se mělo vášnivě kritizovat, ne bratr Polák.    Viz. např. 1. Timoteovi 3. kapitola