Má-li sbor takové starší, jako bratra Poláka, já to vidím jako velké požehnání. Jaké % presbyterů v našich sborech je upřímně věřících, věrných Pánu a odvážných jako on? Přece víme, že jsou v naší církvi i sbory, a není jich málo, kde farář musí obcházet a přemlouvat členy sboru, aby se nechali zapsat na kandidátku do staršovstva, aby do toho staršovstva těch 5 a půl lidí formálně měli. Samozřekmostí pak je, že v následujícím období stejně na schůze nechodí, často ne ani na shromáždění, o jejich osobním životě raději nemluvě. Padlo zde v minulosti i dosti svědectví o tom, jak presbyteři žili na "psí knížky" (někdy to praskne i na faráře - někdy se i sám pochlubí v církevním tisku), udržuje "boční" vztah, vede různě ostudný život. A sbor s tím nemůže nic dělat (není náhradník), nebo ani dělat nechce. Toto by se mělo vášnivě kritizovat, ne bratr Polák.
