Ok. Tak si svůj názor "je to v pořádku" vyzkoušejte na svou příkladech:

1) nejprve na tom, o kterém psal Anonym. Připadal si, že o něho nemají ve sboru zájem. Proto přístě do sboru nepůjde. Něco takového se může stát i v CB. Jak by vám bylo, kdyby s vámi chtěli presbyteři vaši nedocházku řešit?

2) příklad člověka s vírou autonomní, kterému se do sboru tentokrát nechce, ale myslí si, že by jeho důvody nikdo ve sboru nepochopil, že je to v pořádku, že se mu někdy nechce, že si chce docházení do sboru nechat jako věc svého vlastního rozhodování apod. Jaké by pro něj bylo, kdyby s ním někdo jeho nedocházku řešit chtěl?