Když dovolíte ještě bych se vrátil k vašemu názoru že:

V západních chápání je to, když označíme něco z našeho ne-já jako (druhou) osobu, to nejvyšší, co o něm můžeme říct. A když řekneme, že je to "osoba", už v sobě obsahuje, že to zůstává pro nás ne zcela poznatelné

Jako definici neuchopitelnosti Boha. Minimálně dvakrát v životě jsem zaznamenal vyjádření někoho, kdo se o své vůli stal věřícím křesťanem, slovy, že nalezl Boha v sobě. Nikdy, že nalezl Boha mimo sebe. Což není v rozporu s křesťanstvím. "Nikoli já žiji, nýbrž Kristus žije ve mně." Což je velmi blízko východnímu pojetí. Znamenalo by to potom, že naše já je součástí našeho ne-já, jak to tvrdí východ, nebo např. i Jung. Právě ve vyznáních apoštola Pavla, nachází Jung most mezi východem a západem.