"Směle hřeš" - nevím proč potřebujete platnost takové silné pastorační věty (z krásného dopisu Melanchtonovi) zrušit tím, že se vztahovala jen na cosi. Reformátor sám ví, že stále silně hřeší, ale ještě silněji věří a raduje se v Kristu, jenž je Pánem nad hříchem. A že má hříchů litovat a snažit se je napravovat - to si s tím přece neprotiřečí. Naopak, vědomí milosti může být motorem správné lítosti a nápravy. Pro mě tohle všechno nejsou jen věty dogmatiky, ale objevené struktury křesťanské duše.