Někdy mám pocit, že oblíbená věta křesťanů - Jsem člověk hříšný - a současně vyznání - Vyznávám Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele - umožňuje takovým osobám nic nedělat a být v klidu. Zeptat se na skutky je kolikrát považováno až pomalu za rouhačství. Jaký má ale takový život hodnotu? Osobně si nemyslím, že se jednou bude Bůh zajímat o mou víru, ale bude chtít vědět, co jsem v životě udělala, komu jsem pomohla, s kým jsem se rozdělila, koho jsem podpořila, koho jsem ušetřila nesnází a ne kolikrát jsem vyznala Pána Ježíše za svého Pána a Spasitele a kolikrát jsem se v životě bila v prsa, jaká jsem veliká hříšnice.