Skutečně je nezbytné, aby sbory platily na ústředí církve nějaký nakázaný příspěvek, a církev jej pak zase vyplácela zpátky? Není jednodušší ponechat sborům posoudit únosnost takového odvodu a hlavně jeho výše?
Kde se vlastně vzala myšlenka, že sbor musí vystačit s náklady na údržbu a provoz nemovitostí v takové výši v jaké vybere (a jaké si tedy může dovolit) - ale do personálního fondu se musí platit konkrétní číslo, bez ohledu na tojak je to pro sbor únosné?
A pokud nějaký sbor zbankrotuje a ukončí svou činnost kvůli tomu, že mu po zaplacení všech odvodů a repartic už nezbylo na vlastní provoz sboru - vylepší to nějak církev? Přinese to do ní víc peněz? Poslouží to vyšším farářským platům? Cui prodest?