Uživatel Evangnetu Michal Vejvoda napsal(a):
Tak abyste neřekl:
Proč rozebíráte zda je výzva k misii ve všech Evangeliích nebo v jednom a co
je pozdní dodatek…přece šlo úplně o něco jiného…
Říká vám něco větička „
Čistě pro pořádek“? Tedy nevím, jak jí rozumíte vy, ale z mé strany to byl jednoznačně signál, že se jedná vedlejší téma… (nicméně, pokud je mi předloženo jako „fakt“ něco, co nesedí, pak přece mohu reagovat, ne?)
že prostě výzva k misii je důležitým poselstvím celého
NZ. (ikdyž podle vás asi ne)
Ne, nejsem přesvědčen o tom, že by byla tak centrálním biblickým poselstvím, jako jiné texty (např. kázání na hoře a zejména dvojpřikázání lásky…), podle mě je to spíš téma okrajové, které se netýká „fundamentů“ víry.
Především je nutné říci, že v novozákonní době šlo o úplně jiný zápas; šíření církve se dělo spontálně a bez vymýšlení „misijních strategijí“ a podobných křečovitostí - ani nebylo potřeba nikoho o tom přesvědčovat, vyplynulo to ze situace. Bylo ale nutné obhájit, proč se křesťanství oddělilo od židovství; respektive jakto že se vůbec šířilo mezi pohany. O tom původně tyto „dodatky“ mluví. Mimochodem, je to pěkně vidět na
Lk 24,45-49, které má paralelní text k
Mt 28,18-20, ale právě už to není
výzva, ale
zpětné ohlédnutí - což je jasný doklad o tom, že intencí Lukášova textu není někomu „přikazovat, aby šel misionýrovat“, ale naopak doložit a vyložit, proč se stalo to, co se stalo (tj. že se křesťanství osamostatnilo od Židů).
Pro mně osobně pak hraje asi největší význam konec
Ž 22 (především
Ž 22,28 a k němu částečně v protikladu
Ž 22,23). Nemám čas to tu celé do podrobna rozebírat, jen naznačím, že podle některých starozákoníků je celý pašijový příběh u Matouše strukturován právě
Ž 22 a jsem přesvědčen, že „výzva k misii“ je jakýmsi midrašem na tyto verše. Potom „vypravování“ těsně navazuje na zážitek vykoupení z utrpení (první část žalmu / resp. Ježíšova smrt a vzkříšení) - ať už je to vypravování „bratřím“ (tj. Židům v původním kontextu), tak „končinám země“ (tj. pohanům). A právě tato návaznost: utrpení - vykoupení - vypravování je zde vylíčena jako něco naprosto spontáního. A právě jako spontání má, podle mě, jedině své oprávnění. Jakmile se z toho stanou „strategie“ a organizované záležitosti, pak (alespoň jak vnímám důsledky různých „evangelizací“, atd.) se z toho stanou dost zrůdné věci…
Další věc když mluvíte o tichých v zemi a zaštiťujete se
JB, a používáte jí
jako argument, že se nemá misinýrovat.
Vy jste můj příspěvek pořádně nečetl, že? Zkuste se ještě jednou podívat, na co že přesně reaguji.
(Nápověda: „jakýkoliv“…)
