Dobrý den,  jsme také duhová rodina s dětmi a chodíme do kostela ČCE v maloměstě. Žijeme  zde svobodně a šťastně, nikdy se nám nestalo, že by měl někdo vůči nám  otevřeně výhrady (včetně věřících nejstarší generace). Pro naši paní farářku  jsme byly také překvapením, ale je natolik moudrá, že nás nekádruje a  nehodnotí. Příspěvky, které čteme jako odpověď v této diskusi, jsou  paradoxně dalším "hřebíkem do rakve" křesťanství v této zemi.  Vždyť v dnešní době je pro nás, duhové rodiny, ve společnosti mnohem  konfliktnější sdělit, že jsme křesťanky, než že žijeme ve stejnopohlavní  rodině. I teologové mají různé pohledy na věc a v Bibli lze nalézt důkazy o  tom, že řešíme zbytečný problém. Našimi přáteli je i řada římských katolíků,  kteří nás neodsuzují … lidé nám spíš závidějí naše štěstí a víru. Obojí  vnímáme jako dar. Respektujeme jakýkoli jiný názor, ale svůj život před  Bohem si rády zodpovíme sami. Poučování a moralizování ničemu neprospívá a  vyvolává jen odpor k církvím od lidí, kteří by jinak rádi do kostela  chodili. Je to velká škoda! Přeji hodně štěstí a sil … Tereza