Píšete o "celkem nicneříkajícím" prohlášení. Vidím v tom rozdíl mezi vnímáním katolíka, pro kterého je organizační struktura církve velmi důležitou věcí, a vnímáním protestanta, kterého zajímá více teologická jednota. (Nakonec i kardinálova myšlenka o "soukromé víře" jako cestě k sekularizaci dokládá totéž: katolík se pohybuje s polaritě soukromé - společné (a víra je samozřejmě záležitostí sdílenou, spoluprožívanou), my jsme na pólech osobní - společenské (přičemž víra je navýsost osobní záležitostí)).
Ale i
ČCE má zkušenost s vytvářením "ekumenické unie", dokonce je tato unie naším organizačním základem. Z tohoto pohledu bychom mohli posoudit i možnost existence luterské spirituality v rámci katolické církve - možná by museli přivírat někde oči teologicky, na druhou stranu by nikdo nezazlíval faráři to, že vyměňuje barevné dečky na obětním stole, jak se to dělo nškdy luteránům u nás.
Já bych pod vlivem této zkušenosti doporučil luteránům spíš zůstat samostatní (nebo v uniích, ve kterých už jsou), ale minimalizovat vlastní tradici a "vynášet ze svého pokladu věci staré i nové". Prostě být co nejméně luterán a co nejvíce křesťan. Ale chápu, že pro katolíka to může být třeba málo.