Kristus je taky cesta, kterou mám jít. Nikdy ji nemám celou, jsem vždy jen na jejím kousku. Kristus je také život. Ani ten nemám celý, jen jeho momentální okamžik. A dá mi to pořádnou práci život udržet. Stačí maličko (třeba když přecházím silnici) a jsem bez života. Nechápu, proč bych tedy pravdu měl mít celou a pořád. Když Kristus mluví o životu, pravdě a cestě současně, slyším v tom podobnost, že se všechno odvíjí a já jsem účasten jen zlomku. Krom toho - být držitelem pravdy mi přijde strašně nudné, strnulé, bezcílné.

A jestli Vás to zajímá, tak já Kristův hlas slyším. Tak to jsem tedy taky z pravdy. Haleluja! Nebo mi to chcete nějak vyvrátit?

Dík za odkaz na Koloským - kralicky jsem ten verš neznal. Kraličtí ovšem provedli ve svém překladu úkrok stranou - v řečtině není ani náznak slova pravda. Tentokrát ekumeničtí překládají přesněji.