Díky všem za reakce, jsem ráda, že se i na evangnetu může vést diskuse nekonfliktním a neagresivním způsobem. S Evou Tkadlečkovou velmi souzním. V nedělce i doma se mi také osvědčily rituály, zvláště s nejmenšími dětmi je to velmi, velmi oslovující i pro mě. Dobrou zkušenost mám s modlitbou, písněmi apod. Snažím se někdy včlenit do "programu" i požehnání, ale to se mi ne vždy daří. Co se týče výkladu je výborné se vracet k tématu různými způsoby a uchopovat ho i ve hře, tvoření apod. Moc by se mi líbilo, kdyby nedělka souzněla s bohuslužbami pro dospělé - to se mi ale v mém sboru jeví jako úplně nereálné. Můj první příspěvek spíše směřoval k nesouběžnosti liturgického roku a témat nedělní školy. Je pro mě jako matku problém slavit doma křesťansky vzkříšení a o neděli později probírat Ježíšův vjezd do Jeruzaléma. O letnicích pak doma slavit seslání Ducha svatého a jeho sepětí s Kristovým vzkříšení, v nědělce pak probírat Kristovo umučení. Nevím, jak to prožívají ostatní matky, ale pro mě je třeba zápas o křesťanské uchopení Velikonoc poměrně náročný - všude kolem visí vajíčka, děti se ve školách i jinde učí všem pohanským zvykům. Ve sboru děti zrovna řeší postní témata, takže se mi někdy skoro jeví lepší vzít dceru do kostela, aby alespoň trochu ochutnala velikonoční radost.