Ano, to máte pravdu. Žádné jednoduché řešení neexistuje. A ani vám bych je neradil vyhledávat - jestli radit mohu, protože se zdá, že na rady druhých jste háklivý, když sám všechno víte nejlépe.
Ale snad mi dáte za pravdu, že aby něco fungovalo - jak stát, tak církev, tak musí dobře fungovat kontrolní (zpětné) mechanismy - to hlavně pro ty, kterým se nedostává té sebereflexe. Nejde o žádnou inkvizici, nebo tajnou polici, ale jen systémové opatření, které slouží k "pročišťování a napravování problémů", které se ve společenství, kde spolu žije hodně lidí, mohou přihodit. V pastýřských radách jsou členové obvyhle vážení, s rozhledem a hlavně není složena jen z farářů - také laiků.
Ale aby ten mechanismus fungoval, musí ostatním stát za to, aby o těžkostech s upřímností i pokorou hovořili na pravém místě a nevedli přes internet hospodské řeči.
Ano, nadaní lidé se často do funkcí nehrnou. Proto máme presbyterně-synodní zřízení, kde funguje postup, kterým Vás někdo osloví, navrhne a ostatní ev. zvolí do nějaké funkce. Můžete si být jist, že v
ČCE se do funkcí nikdo nehrne. Proč taky? Jaké z toho plynou výhody?
Líbí se mi tato parafráze: "Neptejte se, co pro vás může církev udělat, ale ptejte se, co můžete vy udělat pro ni".