K lítosti musíme konstatovat, že někdy je naší hnací silou k misii pohled na prořídlé lavice. Chceme mít krásné a plné sbory. Žel, je to sice dobrá touha, ale je to špatně. My potřebujeme mít na prvním místě lítost nad zástupy (Ježíš ji měl a děly se divy). O tu prosme na modlitbách. Probuzení začíná v mém i Tvém srdci.
U nás máme dost akcí, na které můžeme pozvat a zveme.I když usilujeme zvěstovat evangelizační slovo, to někdy nestačí. To společenství (i když snad je uprostřed Kristus) z člověka jen tak neučiní křesťana. To může jedině Bůh. A tak je lépe, pokud zveme lidi přímo ke Kristu, třeba v osobním svědectví, na modlitbách. Takováto dlouhotrvající pastorační péče je daleko více, než uspořádání nějaké nákladné jednorázové akce, kdy některé lidi vidím poprvé a naposled.