Ach jo, ach jo, to je pak převelice těžké porozumění, když se někdo snaží sám sebe přesvědčit tak křečovitě, že když se dostane do konfrontace se surovou realitou a dojdou argumenty, popře se tato realita slovy, že to tak "jen vypadá". V takové fázi už pak pozbývá jakákoliv snaha po komunikaci smysl. Jen jednu poznámku k tomu - i touha po objektivitě může být po překročení určitých mezí deformační. Ne nadarmo je mírnost jedna z kardinálních ctností. Mírnost je potřeba zachovávat ve všech touhách, aby tyto touhy mohly být k užitku! Kupodivu i v touze po objektivitě!!

Ale, upřímně, v tomto případě si myslím - nezlobte se pro to na mě-, že v pozadí proklamované touhy po objektivitě ve skutečnosti stojí spíše jen prachobyčejný obranný mechanismus lidské psychiky. Naprosto chápu, že požadovat po někom, aby přijal - byť jen v koutku duše - skutečnost, že vedení jeho církve jedná (v rozporu s učením Krista, na němž ostatně stojí církve evangelická i katolická, na tom se snad ještě shodneme(?)) z pozice síly a moci, protiprávně, v rozporu se spravedlností, neférově, nepokorně, podle a arogantně, je opravdu trošičku přehnaný nárok na člena církve. Doznávám se, že sama bych asi - kdyby se jednalo o moji církev - přemýšlela stejně jako Vy.

Já koneckonců postoje mnohých docela chápu. Lidé potřebují církev, proto ostatně církve existují - protože člověk je ze své podstaty duchovně slabý a usilovat o Krista bez prostřednictví církve, to je objektivně opravdu nad lidské možnosti!! Kritika představitelů církve by mohla způsobit odklon od ní, a - tím, že církev je cesta ke Kristu - i od Krista. Připustit, že představitelé církve jednají nesprávně a zároveň vnímat církev jako cestu ke Kristu, pak musí způsobovat hrozný vnitřní rozpor. Než takový rozpor, to už se opravdu radši přiklonit k variantě, že studenti blbnou. Abych nebyla neférová, tak musím říct, že Vaše varianta - nechat to otevřené s tím, že je nemožné zjistit, kde je pravda - je vlastně asi to nejlepší, co může evangelík udělat :)

Co se dá dělat…pokoru nelze někomu vnutit násilím. Když křivda nemohla být odčiněna, nezbývá, než ji nechat postupně hojit časem…