Milovaní účastníci jedné ye ycela zbytečných diskuzí. Myslím si,že je sice sporné,zda bylo nutné aby SPEK k zákonu o RP vydával jakekoli prohlásení,ale nezbývá mi nic jiného než konstatovat že reakce kritiků tohoto kroku jsou daleko spornější a to zejména proto,že jak se zdá,diskutující se obsahem zákona příliš nezabývali,jinak by jistě postřehli,že text zákona v aktuálním znění se zabývá pouze určitou částí obecných lidských práv a poviností aplikovaných na jedince žijících v určitém společenském vztahu a v kodifikaci tohoto vztahu a jeho možných důsledků. Cílem zákona jak z jeho jednotlivých ustanovení vyplývá není ani podpora ani zatracení dle obecně platného názoru deformovaného (erotického mezilidského vztahu),který pokud vezmeme v ůvahu studii vzpracovanou v ČCE (Prudký,Roskovec) definujeme jako ohavný hřích nebo v lepším případě nemoc. Ustanovení yákona v aktuální versi řeší totiž především otázky majetkoprávní,vyživovací osob převažně již žijících v žel reálném vztahu a jeho proklamaci v úředním aktu regis- trace na matrice.Tato registrace vlastně pouze na jedné kodifikuje jakýsi smluvních vztah takových osob.Na druhé straně však i vytváří zákonné překážky pro některé kategorie a možnosti tímto zákonem legálizovaného vztahu. (Vylučuje totiž možnosti registrace partnery kteří jsou v příbuzenském vztahu a neumožňuje adopci dětí.) Bez významu není ani skutečnost,že zákon dává přednost plnění závazků které vznikly před vznikem homosexuálního vztahu (na př vyživovací povinosti vzniklé v předchozím vztahu)Tímto způsobem vlastně ochranuje a tím že jim dává přednost i zvýhoďnuje ostatní,kteří by mohli být vznikem a legalizaci homoseksuálního parnerství poškozeni. Připouštím,že těchto právních aktů by bylo možno dosáhnout i jinou zákonnou normou,ale přesto se nemohu zbavit dojmu že odpor proti tomuto zákonu je spíše politickou hrátkou než potřebou naší společnosti. Co mne však poněkud mate je,to,že diskuze kolem tohoto záko- na jak je zde vedena je spíše diskuzí na téma zda homo- sexualita je či není ohavný hřích nebo ohavná nemoc.I když diskutující zhusta prohlašují,že homosexualitu vidí ve světle Písma jako hřích přesto v posledku neodsuzují hřích jako takový ale jeho aktery.Pokud připustíme že se jedná o nemoc jeho oběti. Z tohoto pohledu je závážná absence hledání pro tyto jedince pomoci.Domnívám,se že nás ve světle otázky kdo je můj bližní ani setrvávání v hříchu neopravňuje homoseksuální jedince z množiny našich bližních vyloučit. Jde o velice citlivé a složité otázky mezilidských vztahů. Hledání spravedlivosti je proto i zde velmi složité a naše odpověď memusí být vždz správná.Proto si uvědome,že není v lidské možnosti bez ospravedlnění shůry konečné spravedlivosti dosáhnout.A proto není li v našich silách být spravedliví,usilujme být alespoň milosrdní,jak nám na mnoha místech evangelia káže náš Pán. Tom