Přiznávám, že jsme Vaší argumentaci neporozuměl. Co má RP společného se svobodou vyznání? Křesťané si klidně můžou vyznávat cokoliv o Božích řádech a homosexualitě a nikdo je nezavře do vězení. (Dokonce to ani nikoho snad nenapadne.) Oddělení státu a církve není slovní cvičení, ale skutečnost, která se mj. projevuje blahodárně v tom, že nikdo není za své přesvědčení pronásledován. Státní a církevní normy byly totožné ve středověku a odlišný názor se odměňoval hranicí, vyhnanstvím, diskriminací atd. Tohle snad nechceme. Anebo jinak - křesťan, který neodpustí svému bližnímu, podvádí svou manželku, maká bez přestání sedm dní v týdnu, ale dodržuje všechny zákony své země, je špatný křesťan. Ovšem z pohledu státu je stejně se chovající občan dobrý, protože žádné zákony neporušuje. To není slovíčkaření, to je rozdíl jak hrom. Ty základy v židovskokřesťanské etice sice nějaké jsou, ale čím dál méně významné. Navíc spoustu současných neznabohů vůbec nezavazují (jak také ukazuje RP). A protože máme svobodu vyznání, nikomu svoje židovskokřesťanské hodnoty nevnutíme, když se rozhodl vyznávat třeba hodnoty ateisticko-hedonistické. Zákony republiky pak tento světonázorový mix nutně odrážejí.