Ještě k dilematu křesťan - občan: Můj postoj je asi formován komunistickou dobou, kdy křesťanství vyžadovalo určitou ilegalitu. Ale právě tak být dobrým občanem vyžadovalo v některých případech ilegální činnost! Myslím, že v dnešní době je situace v něčem podobná a NĚKTERÝCH ilegálních postojů a činů bych se rozhodně neštítil, a to jak z hlediska křesťana, tak i z pohledu občana.
V čem tkví ta podobnost: Za komunismu bylo ústavou stanoveno, že stát má určitou ideologii, založenou na nenávisti a nespravedlnosti. Dnes se zas ústava vykládá často tak, že úlohou státu je zajišťovat určité naplnění potřeb občanů, a to bez ohledu na to, zda si to přejí, či ne. Logickým vyústěním je rozbíjení rodin, eutanázie, potraty, výchova sobců - a tady hledej, každý křesťane, kudy se dát, protože legálně to asi nebude ono…