Ta podnětnou považuji reflexi synodní rady
ČCE nad výsledky sčítání lidu:
Milé sestry a milí bratři,
letošní výsledky sčítání lidu sdělily, že počet členů
ČCE se zmenšil na 52 000. To je více než poloviční úbytek oproti minulému sčítání. Pokles jsme již za posledních 20 let zaznamenali podruhé. Podobné, ne-li o něco větší „ztráty“, zaznamenaly i ostatní větší a tradiční církve.
Co to pro nás znamená?
1. Výsledky můžeme hodnotit jako nechuť hlásit se k církevní instituci (vlastně k jakékoli
instituci). Když to uvážíme, politické strany, které rozhodují v této společnosti
o mnohém, mají proti církvím zanedbatelný počet členů.
2. Je možné, že jsme nepřitažlivé společenství (alespoň z velké části). Mezi sebou si
rozumíme, ale naše společenství není pro druhé zajímavé. Jsme nudní, málo věrohodní,
neumíme to podstatné, co máme, sdělit srozumitelně tak, aby oslovovalo, zaujalo a
následně proměňovalo člověka? Anebo musí to popraskané, nahnilé, neživé, co v církvi
je, vyhnít, aby evangelium bylo konečně více slyšet?
3. Společnost, ve které žijeme a působíme, se stále více tříští, roste nezájem společně něco
dělat, roste nedůvěra nejen vůči institucím, ale mezi lidmi navzájem. Vysoké procento
těch, kdo se dobrovolně rozhodují pro život bez druhého člověka, vypovídá také o tom,
že život s druhým je vnímán jako zátěž a omezení. Rozpady manželství rovněž hovoří
o změně světa, ve kterém žijeme. Počet těch, kdo se nepřihlásili k žádné národnosti,
dává najevo, že to již není významná lidská hodnota, kterou by bylo třeba komukoliv
sdělovat. To všechno signalizuje vykořenění, neukotvení člověka, jakési vakuum, kde
mizí také zájem o druhého, o nějaké hodnoty.
4. Sčítání však také sděluje, že ani český člověk není sto úplnou duchovní prázdnotu
vydržet. To, že ¾ milionu respondentů vyplnilo kolonku - věřím, ale instituci k tomu
nepotřebuji, naznačuje hledání v široké nabídce různých spiritualit. To, že polovina
respondentů nevyplnila kolonku o náboženské příslušnosti, může říkat, že je jim to fuk,
ale také: Nějakému státu do toho nic není, je to moje vnitřní věc. Tím znovu roste
důležitost a potřebnost naší věrohodnosti, pravdivosti a srozumitelnosti.
5. Společenství církve budou v budoucnosti stále více tvořit lidé aktivní, kteří by neměli
dovolit věřícím uzavírat se do ghetta, oplotit se, odříznout od společnosti. Naopak bude
důležité komunikovat se sympatizanty, s lidmi hledajícími, se vstřícnými skupinami ve
společnosti. To však bude znamenat větší nasazení kazatelů, presbyterů a vůbec živých
členů církve v evangelizaci, zvěstování, katechezi i pastýřském působení.
6. Výsledky sčítání lidu i v oblasti příslušnosti k církvím jsou jistě veličinou relativní. Tyto výsledky nás však mohou zdravě provokovat k hledání cest k současnému člověku i naší
společnosti. A také k získání dovednosti, s prosbou na rtech o Ducha svatého, vyřídit
našim současníkům, co Bůh nám daroval, když do našeho světa poslal své Slovo, svého
syna Ježíše Krista.
7. Být křesťanem v dnešní společnosti, která se vyznačuje duchovní neurčitostí, znamená
unést jinakost v myšlení i jednání. Proto také máme radost z těch z vás, kteří jste tuto
alternativu v dnešním světě vyjádřili a chlubíte se, že patříte Kristu.
