Mám opačnou zkušenost, a to kupodivu z církve evangelické i katolické - někteří faráři mluví zejména o tom, že člověk musí samostatně myslet. A že hlavně nesmím přijímat nějaké dané výklady a musím hledat vlastní cestu.

Docela mě to štve. Copak samostatně nemyslím, že mi to někdo takhle často připomíná? A copak je nějaký výklad špatný jen proto, že ho vymyslel někdo jiný?

Tak jsem rád za Váš příspěvek. Aspoň vím, že by mohlo být i hůř, že by mohl přijít nějaký farář z těch, co o nich píšete Vy.

Obecně bych viděl následující řešení tohoto problému: zpětná vazba - chtít vědět, co moje kázání mezi lidmi dlouhodobě dělá - a vazba na život. Nemluvit o tom, co nemám odzkoušené. Možná by pak nějaký sbor slyšel jedno a totéž kázání třeba pětkrát do roka, ale vadilo by to tolik? K čemu je jen slyšet stále něco nového, když to nestíhám dělat?