No bohužel se někdy vnější zdání tradice rozchází se skutečným životem víry. Největší překážkou někdy býváme my křesťané samotní. Nemám k tomu co říct, bohužel. Přeji ti, aby tě chuť žít život víry neopustila i přes to, co tě potkalo. Bohužel takový případ není v mém okolí ojedinělý. Vždycky přemýšlím jak pomoct a nakonec zjistím, že jsem bezmocný. A co sbor na to? Co kazatel? Co vaši přátelé ve sboru? Máš to s kým probrat? Jestli chceš napiš mi na můj email.