Bohužel, teď nemám moc času se déle rozepisovat, jen krátké (negativně
vymezující) předběžné poznámky k tématu, které jste nadhodil, které je
docela obtížné, i (nejen) já se s ním vyrovnávám a myslím, že je na místě
zde použít poněkud otřepané slovo "tajemství". Jde o vztah mezi
lidským a Božským jednáním.
Křesťanství není ani jedním z následujících extrémů:
Bůh "tahá za nitky", jedná ve a na světě ve všem, člověk a
stvoření je jím totálně určováno, člověk ve všem naprosto nesvobodný, je jen
loutkou. To je takový zbožný determinismus a z Boha se stává despota,
diktátor, bůh s ďábelskými rysy: vše, co se děje, se děje proto, že to Bůh
tak chce, Bůh je odpovědný za všechno zlo ve světě, to morální, metafyzické
a fyzické.
(Mohl byste pro to v jednostranném čtení najít i "důkazy" v písmu,
třeba
Iz 45,7)
Druhým extrémem je to, co bych nazval "deismem": Bůh pouze stvořil
svět s jeho svézákonitostmi, ovšem již do něj více nezasahuje, je z něj
jakoby vytlačen, a člověk je obdařen svobodnou vůlí a je také jen a jen na
něm, zda se na základě vlastní vůle a rozumu pro Boha (a pro vlastní spásu,
chápanou jakkoliv) rozhodne či nikoliv. Tady by byla ještě jedna
podvarianta, ta gnostická, podle níž zlý bůh stvořil zlý svět, z něhož
musíme utéct a z něhož nás může osovbodit nějaký zcela jiný Spasitel, ovšem
je-li člověk na dostatečné duchovní výši.
Chce se mi spát, tak dál až příště. Mějte se, "Jime".
J.Š.