Hifílu jsme se učili rozumět jako "způsobovacím tvaru". Francouzi to překládají konstrukcí faire s infintivem. Čeština pro to ekvivalent nemá, ale nezdá se mi, že imperativ by byl vhodný.

Přesun důrazu k imperátorskému gestu Stvořitele vidím jako nešťastný (ač je i v Žalmech nebo v Žd), jelikož potlačuje motiv, pro mé pochopení zásadní, a tím je kvalitativní rozlišovaní a oddělování "dobrého" od toho "ostatního". Zde vidím těžiště, ani ne ve scénáři stvoření, ale ani ne v boží všemohoucnosti. Stvořitelova řeč by se dala potom chápat jako akt spíš profetický než imperátorský. To je ta moje výhrada k imperativům. Ale odborníci mají určitě jiný názor.