Kazatel ČCE Jakub Dvořák napsal(a):
Asi mi není dáno Vám odpovědět, Evangnet mě, když jsem sepsal odpověď,
odhlásil, a při opětovném přihlášení se mi ta odpověď ztratila. Teď už nemám
To je mi líto, snad už brzo nasadím na evangnetu logovací systém, který mi umožňí lépe najít příčinu odhlášení. Bohužel jsem v poslední době byl dost zahlcen jinými starostmi.
chuť to znovu sepisovat. Jen se tedy zeptám, jak odlišíte jussiv od
indikativu, když, alespoň kam sahá moje paměť na studentská léta, jussiv je
spíš forma, ne slovesný způsob?
Jussiv je vždy zkráceným tvarem (tzv.
apokopátem), všude tam, kde je možnost takovýto zkrácený tvar vytvořit: 1) v
hifʿīl-u pravidelných sloves (př.: יַחֲזֵק/
jaḥzeq / „nechť uchopí“ [
Iz 27,5] oproti יַחֲזִיק /
jaḥzīq / „uchopí“,„bude držet“ [
Iz 56,2]); 2) u nepravidelných sloves třídy ל״ה u všech kmenů (příklad viz můj předchozí příspěvek); 3) u nepravidelných sloves ע״יו u všech (existujících) kmenů (př.: יָקֵם /
jāqem / „nechť dá povstat“ [
1S 1,23] vs. יָקִים /
jāqīm / „dá povstat“ [
1Kr 2,4]).
Sám připouštíte, že to není ani imperativ.
Jakou gramatickou analogii byste tedy hledal v češtině?
Cokoliv, co reprodukuje danou modalitu slovesa.
