Kazatel ČCE Jakub Dvořák napsal(a):
Stále musím přiznávat jistou nezpůsobilost vstupovat do této diskuse, neboť
na rozdíl od jiných nemám B 21 k dispozici. Jsem proto Th.D. Jiřímu
Hoblíkovy vděčný za poučený rozbor prvních deseti veršů Jr. Jen bych možná
vzal na milost (ač uznávám, že má Jirka pravdu v té kritice) překlad
אדני jaku "můj Pán". Je to nepřípadně
osobní, nicméně bych to považoval za přípustné.
Záleží, z jakého textu se překládá. Pokud za základ slouží masoretský (vokalizovaný) hebrejský text, pak je אֲדֹנָי /
ʾadonāj třeba jednoznačně přeložit jako „Panovník“ (na rozdíl od אֲדֹנִי /
ʾadonī, viz třeba
Gn 23,6.11.15 atd.). Navíc v
Jr 1,6 je ustálená vazba אֲדֹנָי יְהֹוִה /
ʾadonāj ʾelohīm / „panovník Hospodin“, tedy je nepravděpodobně, že by lze dospět ke čtení „můj Pán“, i pokud bychom vycházeli pouze z konsonantního textu.
Mám-li alespoň něco na B 21 pochválit, pak přeci jen překlad Stvoření světa.
Tam mi už dlouho vadilo, že veškeré překlady, včetně židovských, překládají
stvořitelské výroky, v hebrejštině v indikativu, jako imperativy.
V tom případě bych Vám doporučil vrátit se do školních lavic, nebo si znovu prolistovat nějakou učebnici/gramatiku hebrejštiny. Tvar יְהִי /
jehī rozhodně není tvarem indikativu, ale jussivu - „nechť je“, „budiž“. (U nepravidelné skupiny ל״ה se totiž ve tvary jussivu zkracují o poslední slabiku, takže jsou od indikativu dobře rozlišitelné. Indikativ by zněl: יִהְיֶה /
jihjē, viz např.
Gn 1,29 „bude vám k jídlu“)
Pokud tedy B21 tyto tvary překládá jako indikativ, o ničem dobrém to nesvědčí.
