Nedospělý způsob, jakým faráři i laikové Církve českobratrské evangelické  ještě v roce 2021 vedou (či vytěsňují) diskuzi o historické podmíněnosti  biblických textů, svědčí mj. o tom, že už pravděpodobně v akademickém  vzdělávání farářů, natož v jejich působení na sborech zůstává tato otázka ve  stínu naprosté nepromyšlenosti. Zjevně se tu nějak nezrale pracuje s  půdorysem evangelikálního fundamentalismu (celé Písmo je v nějakém smyslu  posvátné a ve vyšším smyslu inspirované). Pak z toho lezou takové zrůdnosti,  když farář z jednoho jihomoravského města z kazatelny povídá, že upalování  čarodějnic bylo z biblického hlediska zcela v pořádku (protože Leviticus a  Deuteronomium) a do značné míry lituje, že toto biblické počínání již dnes  možné není. A tak dopisové pojednání Pavlovo z roku 60 po Kristu, kde se  nachází judaizující úvaha o prokletosti gayů a leseb, protože prý odmítli  Hospodina, bývá i v roce 2021 vtahováno jako údajně v nějakém smyslu  zavazující odplivovat si nad LGBT i dnes. Protože tu straší ta nezvládnutá a  nerozvinutá myšlenka o vyšší inspirovanosti Písma vcelku. V ČCE podle všeho  převládá pocit, že je nutno brát text Písma nekriticky vážně a moc do těchto  věcí nešťourat. Postoj intelektuálně ubohý a pro mimocírkevní text v  nejlepším případě úsměvný. Protože Boží inspirovanost CELKU biblického textu  nelze zároveň na žádné úrovni vykázat, nelze tu inspiraci popsat ani  zdůvodnit, jak do mnohohlasu biblického textu vůbec mohla zasahovat.