Těžko si představit projev uzdravujícího českého kazatele, který by byl "obsahově asi správný", ale hysterický. Tuším, o čem asi mluvíte, to budou ty psychotické projevy evangelikálních apod. kazatelů, na které by měla zareagovat jedině sanitka a kdy se zpravidla všichni kolemjdoucí a hlavně křesťanští stydí až na zadku.

Podle mě je odpověď velice prostá. Buď 1.) leží celá tematika Ježíšova uzdravování až po uši v dobových antropomorfismech, diskurs o uzdravování ve své antropomorfní pověrčivosti je ryze poplatný době - a pak by měl být interpretován nějak asi bultmannovsky, pomocí osvícenské a existenciální hermeneutiky: nemoc a uzdravení znamená v biblických textech symbol upadlosti starého lidství a jeho obnovy setkáním s Božím královstvím v evangeliu. Anebo 2.) připustíme realitu těchto supranaturálních událostí spojených s Ježíšem evangelií a s Kristovými následovníky ve Skutcích apoštolských (z religionistických dat vyplývá, že historická hodnota Skutků apoštolských je nesmírně nízká, jedná se o legendotvorbu, snad až mýtománii, tuto otázku teď ponechme stranou). Ale jedním dechem musíme připustit, že přes příkop dvou tisíciletí nám Ježíšovo zázračnictví k ničemu moc není, dnes už. Každý zná, i z bohoslužeb, různé nemocné, zmrzačené, zná ty, kteřím umřelo děťátko, a Ježíš je nekřísí ani neuzdravuje.