Přistihl jsem se, už před několika měsíci, že vlastně vůbec nejsem schopný
věřit, že je s církvemi svět lepší než bez církví. Že je s církevním
křes%ťanstvím lepší než bez církevního křesťanství. V mém okolí je
dlouhodobě několik přemýšlivých ateistů, kteří na tyto věci měli jiný náhled
než předtím já. Říkával jsem, všem, kdo chtějí slyšet, že bez působení
církví by byl svět ještě mnohem strašnější než bez nich. Ale před několika
měsíci jsem si tím přestal být jist. Ať se podívám kamkoli, nevidím tu nic,
co bych mohl prezentovat svým nevěřícím přátelům jako smysl církví. Ať se
podívám do
ČCE, na snad každou bohoslužbu na youtube, na plky amerických
letničních církví, na Duku, na slizkost církevního tisku, na jalovost ke
křesťanským církvím se hlásících českých politiků, na
Evangnet, na knižní
rozhovory s křesťanskými celebritami - nevidím nic smysluplného, nic, k čemu
by bylo účelné kohokoli pozvat. Jenom jarmark marnosti. V křesťanských
církvích vidím víc negace a nenávisti než mimo církve (
Evangnet je toho
velmi zřetelným svědectvím). Víc nenávisti, víc konspiračního myšlení, víc
extremismu, víc vyšinutosti, víc homofobie, víc psychózy. Vždyť ani světský
vládce by dnes nemohl poptávat církve jako garanty míru a morálky, spíš než
mír a morálku mu přinesou problémy. A vlastně se to týká i jiných
organizovaných náboženství, judaismu, islámu, Haré Kršna.
Existuje-li nějaký křesťanský smysl - tuším nějaký takový - , vede k němu
zřejmě velice úzká cesta, která obloukem obchází všechna místa, na kterých
stojí kostely a fary. Nějaký návrat Komenského Labyrintu, útěk z marnosti
světa, z haraburdí a svárů světa i církví: „Navrať se, odkuds vyšel,
do domu srdce svého, a zavři po sobě dvéře."