Pán Ježíš přiznává, že čas a lhůtu má Otec ve své moci, přesto neváhal vyslovit něco, co nevěděl jistě. Viděl a prožil rozsah nové epochy, kterou svoji spásnou obětí začal (byl v Šeolu, kde kázal mnoha duchům), ale zřejmě nečekal takový rozsah působení na Zemi a to hlavně časový. Řekl bych, že je to také velká milost, když se "doba milosti" stále znovu a znovu prodlužovala- něco jako v Ninive. Tím, že Bůh Ninive nevyvrátil, nezpochybil hodnověrnost Jonášova proroctví, ale přivedl na kolena a pak k radosti jeho obyvatele. Stejně tak i Kristus, prorokující brzký konec a motivujíce tak apoštoly napnout všechny síly k misii smysl naplňuje i v tomto bodě. My můžeme jen děkovat otci, že navzdory pravdivým proroctvím se rozhodl náš úděl změnit, přesněji řečeno vůbec započít. Vzdávejme Mu chválu!!