V tom apokalyptickém výhledu se nám jaksi rozplývá vidina našeho potomstva zde na zemi. Země bičována katastrofami a "blaze té která nerodila, či nekojí v té době"- představa konce v plném proudu. Tohle vše víme, víme jak to zhruba bude na konci a máme být připraveni, jako krásná nevěsta pro svého ženicha. To je v pořádku, zároveň však vidíme, že si "lhůtu Otec ponechal ve své moci" zřejmě protože se dnes ke Kristu obrací daleko víc lidí, než za celou předešlou historii. I my se můžeme podílet na tomto Božím plánu spásy naší misií, či správnou výchovou našich dětí ke spásné víře v Pána Jezukrista. Je skvělé mít děti, je to v souladu s Božím nařízením a udělat prostor v našich životech tak, aby to bylo vůbec možné (je to většinou na úkor vlastního sobectví a pohodlnosti), samozřejmě že je i spousta jiných, skutečných důvodů, ty však u většiny zdravých a mladých nebývají. Rozhodně to není "nedostatek peněz"- to je u většiny kapitální nesmysl (v porovnání s předešlými generacemi). Dobrý příklad je praotec Abraham- s vírou přijali proroctví že budou mít syna a po pár letech byl Abraham připraven jej dokonce obětovat- ani tak by Izákův život nebyl "zbytečný", protože- jak píše Apoštol- Abraham věřil, že jej Pán může vzkřísit z mrtvých. Dodávám- když ne dnes, pak jistě v poslední den, den nejkrásnější, den vzkříšení. To snad není dostatečný důvod mít děti i v této pohnuté době?