A jelikož, Jančo, už svá témata jenom recyklujete, zkopíruji tady jednu svou  odpověď. Přečtěte si třeba 1K 7, 36-38:    "Domnívá-li se někdo, že jedná nečestně vůči své snoubence, která je už  ve zralém věku, a že se patří, aby si ji vzal, ať udělá, co chce: nehřeší.  Ať se vezmou. Ale kdo je v nitru pevný, nic ho nenutí, má v moci svou  vlastní vůli a pevně se rozhodl, že se s ní neožení, jedná dobře. Takže kdo  se ožení se svou snoubenkou, jedná dobře, ale kdo se neožení, udělá  lépe."    Co je to z dnešního pohledu? Život na hromádce? Kde je v tom důraz na  věrnost, na závaznost slibu, "že se něco patří", na vzájemnost? Má  přece "v moci svou vlastní vůli". - Modely se prostě proměňují, a  co nám dnes připadá nevhodné, po čase může najít ospravedlnění.